Jmenuji se Markéta Özcan. Jsem žena na cestě probouzení se v Srdci, na cestě sjednocení se s Božstvím v sobě. Dnes se již nebojím plně cítit, co se ve mně v daném okamžiku odehrává. Dovoluji si ponořit se do bolesti a smutku, pokud vyvstane, stejně tak jako do radosti, vděčnosti a naplnění Životem.

Hluboké prožívání mě oživuje a navrací k lidství. Vděčnost, soucit, pochopení a láska sama k sobě i k ostatním jsou kvality, které mě osvobozují z nadvlády mysli a věčného nespokojeného kritika. Vím, jak je cenné odevzdávat se do ticha, do NIC, které mě nese a vyživuje. V těchto rovinách vědomí se má duše přirozeně očisťuje a čerpá sílu. Ve svém středu, v duchovním srdci se propojuji se svou skutečnou podstatou a nacházím zde impulzy k tvoření života.

Už jako malé děvče jsem byla hodně vnímavá a cítila jsem energie kolem sebe. Za svou citlivost a divokost jsem se však časem začala stydět a přizpůsobila se „normálnosti“ společnosti. Uvěřila jsem tomu, že se mnou něco není v pořádku, že nejsem dost dobrá. Toto se mě později promítlo do vztahů, kdy jsem se chovala tak, aby muži, kteří by mě mohli milovat do mého života nevstoupili nebo z něho záhy odešli, a zůstali v něm ti, kteří mi zrcadlili mé vlastní nepřijetí.

V 16 letech zemřel můj milovaný bratr a v tu chvíli jsem se zcela uzavřela. Až mateřství a příchod mých dvou synů mě otevřelo mateřské bezpodmínečné lásce a energetické brnění mohlo začít postupně roztávat.

Součást tohoto procesu byl i jakýsi „karmický vítr“, který doprovázel vnitřní a vnější chaos, kdy jedna událost střídala druhou. Zaplavovaly mě těžké emoce smutku, viny, samoty, bolesti a přetížení, které jsem nepřijímala, měla jsem k nim odpor a snažila jsem se od nich utíkat a necítit je.

Po porodu prvního syna císařským řezem jsem měla pocit, že jsem jako žena selhala, protože jsem neprožila svůj vysněný porod. Po druhém porodu jsem prožívala výčitky svědomí, protože jsem svým oddalováním porodu ohrozila syna na živote. Zpětně byla tato zkušenost pro mě důležitou „fackou“ života, abych přestala řešit formy a představy, jak by okolnosti měly probíhat. Odnesla jsem si lekci, že důležitý je život jako takový.

Tížily mě však pocity viny a nemohla jsem své pocity s nikým sdílet. Vždy jsem slyšela, co řeším, že mám být vděčná, že mám dvě zdravé děti. S tím jsem samozřejmě souhlasila, ale něco ve mně volala po pozornosti a osvobození. Vzorec „co cítíš, nesmíš cítit, jsi špatná, když to tak cítíš“ byl silný. V manželství jsem se potlačovala a snažila jsem se vyhovět pro zachování harmonie a klidu, ale často jsem spadala do pocitů strachu a nepochopení. Nebyla jsem v kontaktu sama se sebou.

V jednu chvíli už jsem dál nemohla, a tak jsem si začala povídat s bráško, který v tu chvíli nebyl vůbec na druhém břehu, ale velmi blízko u mě a já jeho přítomnost velmi silně cítila. Vylévala jsem mu své srdce. Nevěděla jsem, co mám dělat, a kde začít, ale věděla jsem, že takhle už dál žít nemohu!

V následujících týdnech a měsících jsem byla vedena. Doma praskaly žárovky, sama od sebe začala hrát hudba, mnou vytvořený obrázek lesní víly jsem ráno našla přilepený vzhůru nohama, zavřené dveře se otevíraly, měla jsem mystické sny. Odhodlala jsem se a přihlásila se na své první rodinné konstelace.

Měla jsem obrovský strach nechat děti více dnů beze mě. Do snu mně opět přišel
bráška a ukázal mi, že o ně bude pečováno. Viděla jsem nás jako bezstarostné děti, kteří ruku v ruce a s úsměvem na tváři běží přírodou. Nakonec jsem odjela. Důležité bylo rozhodnout se, vykročit a o ostatní již bylo postaráno. Udělala jsem první krok k sobě a
život jich ke mně udělal stovky.

Je to už přes deset let a na mé cestě se mě dostalo veliké milosti a pomoci od mnohých spřízněných duší a duchovních učitelů, především Ernestíny Velechovské a Petry Nel Smolové.

Vyslechla jsem volání posvátného ženství a začala jsem tvořit prožitkové taneční kruhy. Prostor, kde mohou ženy vnímat sami sebe a jedna druhou navzájem, kde se společně můžeme osvobozovat z destruktivních vzorců, přesvědčení, a narovnávat se do síly našeho světla a lásky.

Ženy se mohou skrze svobodný spontánní tanec uvolňovat do emocionální pravdy přítomného okamžiku. Dovolit si cítit, prožít a projevit skrze pohyb, zpěv a sdílení to, co je v danou chvíli třeba, dosycovat své zraněné části. V kruhu je můžeme inspirovat vzájemným sdílením a zrcadlením života, vytváříme energie sesterství, která se násobí a je ku prospěch všem zúčastněným. Kruhy tvořím v naladění na aktuální témata dle kvality času (zužitkovávám své znalosti astrologie). Závěrem jdeme do ztišení, zpěvu manter, harmonizaci zvukem, a odevzdáváme hlubším rovinám sebe sama.

Také nabízím individuální sezení. Pomocí otázek doprovázím klienta k vrstvě vědomí, která se aktuálně otevřela k nahlédnutí, pochopení a osvobození (dané životní téma). V rámci konzultací používám také konstelační techniku a zkušenosti z mnoha kurzů (Akademie života, léčení rodových linií atd.)

Na mé cestě, která stále trvá, mě nejvíce pomáhá laskavý prostor přijetí a bezpečí, oproštěný od jakýchkoli soudů a dogmat. Pravda, která je říkána modrostí srdce. Proto si přeji i takto přistupovat v mé práci, v úctě ke každému životnímu příběhu, ve vědomí, že všichni jsme jedním životem, jdeme společně. Důležité je přijetí sebe a života tak, jak se momentálně odvíjí a následně může přijít i změna, která je v první řadě změnou pohledu na sebe samé a život jako takový.